Akademie na cestách

Na stránkách Dokského zpravodaje i zde na webu školy jsme již několikrát přinesli zprávy o tom, že se studenti výtvarného oboru Akademie umění pro seniory při Základní umělecké škole v Doksech, vedle pravidelného soustředění nad realizací akvarelů, perokreseb či linorytů, vydávají občas i na cesty za poznáním našeho kulturního dědictví ve všech jeho rozmanitých podobách, výrazech a formách. Letošní jarní návštěva ikonické brněnské vily Tugendhat – informovali jsme o ní v květnovém Zpravodaji – tak logicky vyústila v pokračování zájmu o moderní architekturu světového formátu. Tentokrát jsme se vydali do Plzně.

Západočeská metropole je známá díky skvělému pivu, nebo faktu, že jí na konci 2. světové války osvobodila americká armáda. Již méně známé je to, že zde v 15. století vznikl první český knihtisk, či že se Plzeň v rudolfínské době stala nakrátko i hlavním městem Svaté říše římské. Geografická poloha předurčovala po staletí městu jedno z nejvýznamnějších postavení v našich dějinách a není tedy divu, že se tu dnes setkáváme se skutečně bohatou kulturní historií, včetně architektury. Její kreativita vrcholí na začátku minulého století, kdy se ke slovu dostává Adolf Loos.

Tehdejší moderna byla charakterizována programovým odklonem od všeho, co bylo dosud považováno za standardní. Od přehnané zdobnosti a barevnosti secese a obdobných dobových stylů se tehdejší avantgarda distancovala příklonem ke strohosti, jednoduchosti a praktičnosti. Loos a jeho žáci se touto zásadou řídili při navrhování jak exteriérů, tak interiérů. Plzeň se  pyšní třinácti realizacemi, které vznikaly od r. 1907 až do třicátých let. Ty byly veřejnosti zpřístupněny až nedávno, a to postupně. Velkým objevem se staly v roce 2015, kdy Plzeň získala statut Evropského hlavního města kultury. Dnes je možné některé Loosovy interiéry navštívit ve čtyřech prohlídkových trasách. Frekventanti naší akademie se tak podívali do Brummelova domu a do Semlerovy rezidence. Mohli tak obdivovat jednoduchost a eleganci řešení a také srovnávat s tím, co již viděli (např. Loosovu odpověď na „onyxovou stěnu“). Osobní prožitek na místě, kdy je možné zblízka studovat i filigránské detaily výtvarných nápadů, je nenahraditelný a v tomto případě nám umožnil i vhled do českého přínosu hnutí Bauhaus v kontextu světového výtvarného umění a architektury.

Pro dobu a místo je příznačné, že – stejně jako v případě vily Tugendhat – byly Loosovými zadavateli židovské rodiny. Nebylo proto náhodou, že se studenti naší Akademie ještě vydali na prohlídku plzeňské Velké synagogy. Ta je – na rozdíl od té Staré, ukryté ve vnitrobloku – jednou z nejvýraznějších dominant města a druhou největší v Evropě. Je až zázrakem, že přežila oba totalitní režimy, nacistický i komunistický. Dnes slouží jako památka, organizují se zde koncerty, výstavy a další kulturní a společenské akce, je to zároveň i místo pro konání bohoslužeb místní židovské komunity, která je však jen stínem předválečné početné Židovské náboženské obce. Rozsáhlá rekonstrukce budovy byla zahájena již v devadesátých letech minulého století a postupně se podařilo odkrýt její původní krásu. Zbývá už jen jediné – obnova varhan. Něco obdobného se nám přece podařilo v kostele v Doksech, jistě se to podaří časem i v synagoze v Plzni.

Mise za poznáním jsou vždy velkým přínosem a není důležité, kolik je zvídavým studentům let, zda navštěvují základní školu, či univerzitu 3. věku. Vychutnat si genia loci na místech, která jsou svým způsobem unikátní, je vždy zážitkem na celý život. A tak se jistě zas brzy někam vydáme. Rádi se na těchto stránkách o naše zážitky a poznání opět podělíme.

Nezbývá než připomenout, že projekt Akademie umění pro seniory běží již třetím rokem a je realizován Základní uměleckou školou v Doksech díky spolufinancování Libereckého kraje a města Doksy.

Tomáš Kraus

Pin It on Pinterest

Share This